Navigace

Obsah

Historie obce

Současné správní území Českého Jiřetína zahrnuje dvě historické obce - Fláje a Český Jiřetín.

Fláje

Fláje byly středověkou obcí, jejíž rok založení není přesně znám. Jisté však je, že se o vznik obce zasloužili Hrabišicové, rod, který původně pocházel z Bíliny a který založil řadu dnešních měst jako jsou Osek, Duchcov či Most. Hrabišicové, kteří se později podle svého oseckého hradu začali nazývat pány z Rýzmburku, zakládali rovněž hrady a města za dnešní saskou hranicí, mezi které patří Rechenberg či Neuhausen.  Hrabišicové prodávají  v roce 1398 Osek a Duchcov míšeňskému markraběti Vilémovi a teprve Chebskou smlouvou z roku 1459 se toto území, včetně Flájí, dostává pod správu Českého království.

Vznik Flájí a zdejší život byly úzce spojeny s vodou a lesy. Většina domů se zde táhla širokým údolím podél Flájského potoka. Usídlovali se v nich zejména dřevorubci ze sousedního Saska. Když byl z dolní části Flájí zprovozněn flájský plavební kanál (vybudován v letech 1624 - 1629) pro plavení dřeva přes Český Jiřetín a Clausnitz do „stříbrného“ Freibergu, bylo pro práci ve zdejších lesích zapotřebí ještě více rukou. Kolem středověkých Flájí a později založeného Českého Jiřetína postupně vznikaly další osady – Mackov, Pastviny, Vilejšov a Oldříš. Náhorní plošina tak začala ožívat novými domy, políčky a pastvinami, které obyvatelům zajišťovaly obživu.

Fláje 1931

                                 Foto ze sbírky Thomase Langa, www.boehmisches-erzgebirge.cz, Fláje 1931

Fláje a jejich okolí byly a jsou kromě dřeva bohaté také na vodu – zdroj energie na pohánění strojů, a především pitný zdroj. Před zavedením vodovodu bylo v horách obvyklé odebírat pitnou vodu ve studánkách nebo dřevěných či kamenných jímkách, kterých bylo ve Flájích několik. Mezi lety 1928 a 1929 byla v okolí Flájí u potoka Rašeliník (Rotes Wasser) vybudována síť studen s přečerpávací stanicí pro zásobování města Teplice. Voda byla přečerpávána kovovým potrubím na vzdálenost více než kilometr s převýšením přes 100 m (do nadmořské výšky 876 m) do železobetonové nádrže o objemu 1500 m3. Odtud byla pak odváděna k portálu vodovodní štoly ve Vápenici (něm. Kalkofen; zaniklá osada mezi Moldavou a Novým Městem). Štola vede pod horou Pramenáč k městu Dubí. K přečerpávání vody byly jen výjimečně používány dieselové motory, hlavním pohonem čerpadla byl elektrický proud. Díky tomu Fláje – na rozdíl od jiných vsí a osad v okolí – získaly už v roce 1930 připojení k elektrické síti. Zatímco v Mackově se ještě v roce 1945 svítilo svíčkami, ve Flájích se rozžehla první žárovka 21. listopadu 1931. To samozřejmě přispělo k tomu, že Fláje začaly ještě více nabývat na významu jako centrum rozvíjejícího se cestovního ruchu, vznikaly nové hostince, hotely a penziony, do obce přijíždělo stále více návštěvníků na letní byty či za zimními sporty. K mohutnému rozvoji turistiky v oblasti přispěla také nedaleká železniční trať Most – Moldava – Freiberg, i zavedení autobusového spojení přes Dlouhou Louku.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva v roce 1945 zažily Fláje již jen krátkou epizodu. Rozhodnutím poválečné vlády musela obec i okolní osady ustoupit stavbě vodního díla, aby bylo do budoucna zajištěno zásobování podkrušnohorských měst kvalitní pitnou vodou.

Pro dopravu materiálu na stavbu přehradní hráze v 50. a 60. letech 20. století byla využita historická železniční trať Most - Moldava (vedoucí do roku 1945 do Freibergu). Mezi Moldavou a Flájemi byla vybudována 8 km dlouhá stavební lanovka, jejíž stopy jsou v krajině dodnes patrné. Samotná přehrada dokončená v roce 1963 je pro výjimečnost technického řešení (dutá hráz) kulturní památkou.

Český Jiřetín                              

O Českém Jiřetínu se po léta traduje, že jej v roce 1592 založil Jiří z Lobkowicz. Tento rok je však sporný, neboť tento významný příslušník rodu Lobkowiczů a prezident apelačního soudu v Praze, pohřbený v katedrále sv. Víta, zemřel už 11. září 1590. Jisté je, že jak starší Fláje, tak tehdy vznikající Český Jiřetín patřily v té době do majetku duchcovské větve Lobkowiczů. Náznaky vzniku Českého Jiřetína - tehdy jako osady - jsou zachyceny už na mapě kurfiřtského zeměměřiče a kartografa Matthiase Oedera z roku 1591, která ukazuje první vyměření hranic mezi Saskem a Čechami. Na této mapě je zaznamenána jak existence mostu přes Flájský potok v Českém Jiřetíně (Haasenbrücke), tak i pila (Brettmühle) a několik domů v Českém Jiřetíně. Podle této unikátní mapy, zaznamenávající také tehdejší majetkové poměry a čilý obchod se dřevem, byl pánem Geyersbergu (tj. tehdy mýceného vrchu s dnešním televizním vysílačem, který je česky označován jako Jestřábí vrch) Adam Havel z Lobkowicz (bratr Jiřího z Lobkowicz). Jeho dcera Benigna Kateřina z Lobkowicz se o tři desítky let později stala zakladatelkou a patronkou slavné Loretánské kaple v Praze na Hradčanech (1626).

Svébytnou obcí se Český Jiřetín stal roku 1800 zřízením samostatné farnosti s kostelem sv. Petra a Pavla, který stával na Horní Vsi. Kostel však do dnešních dnů nepřežil, v poválečné době byl zdevastován a následně zbořen. Pamětníci dodnes vzpomínají, jak zde vojáci Československé armády stříleli do křišťálových lustrů.

Georgendorf 1932

                                Foto ze sbírky Thomase Langa, www.boehmisches-erzgebirge.cz, Georgendorf 1932

Šest let po vysídlení německého obyvatelstva byla v sousedních Flájích zahájena stavba přehrady a obec Fláje, spolu s dalšími osadami v okolí (Mackov, Pastviny, Vilejšov a Oldříš), byla zlikvidována. Území středověkých Flájí tak přešlo pod správu mladšího Českého Jiřetína.

 

Zájemcům o další informace doporučujeme filmový dokumentFlájský potok v proměnách času (k dispozici na DVD; vydal: Českojiřetínský spolek; web: http://www.cesky-jiretin.eu/stranky/14/filmovy-cyklus---flajsky-potok-v-promenach-casu/)