Navigace

Obsah

Dřevěný kostel v Českém Jiřetíně

Římsko-katolický kostel sv. Jana Křtitele v Českém Jiřetíně je ojedinělou památkou. Jedná se o poslední dochovanou sakrální stavbu ze dřeva v celém českosaském Krušnohoří.

Kostel sv. Jana Křtitele

                                       Foto: Jiří Škaloud, Krušnohorské noviny

Osada Fláje je už ve 14. století zmiňována v análech míšeňského biskupství. V dochovaných písemných záznamech je spolu s farní vsí připomínán již ve 14. století i flájský farní kostel. Ten byl zřejmě za husitských válek zničen.

Němečtí obyvatelé Flájí byli pro svou blízkost k hranicím Saska silně ovlivněni myšlenkami Martina Luthera, který svým vystoupením roku 1517 spustil reformační protestantské hnutí. Údajně v roce 1653 (někdy se uvádí rok 1563) nechal v centru obce postavit místní rychtář Caspar Panzner dřevěnou modlitebnu pro luteránské obřady. Zatímco jinde v Čechách bylo po bitvě na Bílé hoře (1621) a následném Obnoveném zřízení zemském (tehdejší ústavě z roku 1627, podle níž bylo v českých zemích povoleno pouze katolictví) praktikování protestantského vyznání už dávno potlačeno, Fláje si ještě desítky let žily svým protestantským životem. Poté, co se roku 1664 majitelem duchcovského panství, ke kterému Fláje náležely, stal Jan Bedřich z Valdštejna (pozdější arcibiskup pražský), byl i ve Flájích vytvořen tlak na návrat obyvatelstva ke katolickému vyznání, k čemuž přispěly misie kapucínů povolaných z kláštera v Mostě. Po roce 1670 byla dřevěná modlitebna opatřena věží a přestavěna na katolický kostel, zhruba do podoby, v jaké ho známe dnes.

Historický interiér kostela tvořil ještě v 50. letech 20. století hlavní oltář sv. Jana Křtitele, dva protějškové boční oltáře a řada cenných gotických a barokních plastik. Část tohoto původního vybavení se nachází ve sbírkách Oblastního muzea v Mostě (například cenná pieta či oboustranná Madona), jeden z obrazů z Flájí se nachází v kapli sv. Kateřiny na náměstí v Oseku, velká část původního vybavení se bohužel nedochovala.

Po odsvěcení kostela sv. Jana Křtitele na Flájích v dubnu 1962 byl objekt připravován k transferu a v roce 1969 přenesen do obce Český Jiřetín, na současné místo. Po dlouhé přestávce způsobené tzv. "normalizací" po roce 1968 byl kostel obnoven až v roce 1995. Opravu zajistil tehdejší Okresní úřad v Mostě. Následně byl kostel navrácen církvi.

Maketa kostela

Od znovuvysvěcení v roce 1996 se zde bohoslužby konají pouze příležitostně, zejména při setkání německých rodáků z Českého Jiřetína, kteří se již dvě desítky let do kostela každoročně vracejí vždy v sobotu po slavnosti Nanebevstoupení Páně, a samozřejmě i při setkání německých rodáků z Flájí. Právě flájští rodáci obohatili v posledních letech kostel o moderní umělecká díla, kterými jsou vitráže oken v presbytáři (ty na své náklady zhotovil Karl Köhler dle grafického návrhu malířky Gerlindy Fritsch) a moderní oktagon s liturgickou tématikou nad oltářem, který navrhla a zhotovila malířka Gerlinda Fritsch.

 

Plavební kanál Fláje - Clausnitz v Krušných horách
 

Plavební kanál Fláje - Clausnitz je nejstarší technickou památkou svého druhu v Čechách. Flájský plavební kanál je daleko starší než známé šumavské plavební kanály Schwarzenberský a  Vchynovsko-tetovský a svému účelu sloužil plných 243 let,  tedy mnohem déle než ony. Nechal jej v době třicetileté války, v letech 1624-1629, vybudovat částečně na pozemcích Lobkoviců saský kurfiřt Johann Georg I. podle plánu Friedricha Lingkeho. Kanál sloužil téměř čtvrt tisíciletí pro plavení dřeva z Flájí do Freibergu. Jeho pomocí byl odplaven prales, který stál ve flájské kotlině do 17. století. Ještě do 40. let 20. století dosluhoval jako přívod pro pohon vodní turbíny českojiřetínské továrny na lepenku (pozůstatkem po činnosti továrny je umělý českojiřetínský vodopád). Poté, co byla tato továrna zrušena, nebyl již kanál využíván a postupně upadl v zapomnění.

V květnu 1999 byla památka znovu připomenuta veřejnosti vydáním drobné publikace Mgr. Zdeňka Bárty, která byla inspirací pro pozdější projekt iniciovaný Českojiřetínským spolkem a sousedním německým spolkem HGV Rechenberg-Bienenmühle, který realizovaly Lesy ČR a Saské státní lesy (Sachsenforst). Mezi lety 2011 a 2013 došlo k částečné opravě plavebního kanálu a zřízení naučné turistické stezky podél něj. Její návštěvu vřele doporučujeme.

Zájemcům o další informace doporučujeme filmový dokument – Flájský potok v proměnách času (Díl III. – Flájský plavební kanál) http://www.cesky-jiretin.eu/stranky/40/video/)

Webové stránky o historii flájského plavebního kanálu
http://www.flajsky-plavebni-kanal.eu/stranky/2/historie/

Autor textu: Českojiřetínský spolek, vydavatel tradičního regionálního titulu Krušnohorské noviny / Erzgebirgs-Zeitung (zal. 1880, obnov. 2015); Web: www.krusnohorske-noviny.cz

Lichtenwald (lidově nazývaný též Zámeček)

je lovecký pozdně barokní zámeček zapsaný od roku 1958 v seznamu kulturních památek, který se nachází na kopci Bradáčov (876 m nad mořem) asi 2 km západně od Flájí 3 km jižně od Českého Jiřetína. Zámek tvoří komplex budov kolem oválného nádvoří. K zámku vede 1,5 km dlouhá alej, která odbočuje ze silnice Klíny–Fláje.

Lovecký zámeček nechal v letech 1761–1767 vystavět tehdejší majitel valdštejnského panství Horní Litvínov–Duchcov hrabě Emanuel Filibert z Valdštejna. Stavbu vedl bílinský stavitel J. M. Rittig. Samotná stavba trvala poměrně dlouho, neboť povětrnostní podmínky stavbu zdržovaly. Jednotlivé budovy jsou uspořádány kolem oválného nádvoří. Hlavní zámecká budova má obdélníkový půdorys a je patrová s mansardovou střechou. V kruhu pak stojí lesovna, dům vrátného, stáje a vozové kůlny. Vjezd do areálu tvoří pilířová brána.

Zámeček

                                       Foto: www.mapio.net

Název zámku je složeninou ze jmen dvou šlechtických rodů: Lichtenštejnů a Valdštejnů. Hrabě Valdštejn daroval zámeček své manželce Marii Anně z Lichtenštejna jako svatební dar a jméno Lichtenwald tak mělo symbolicky vyjadřovat spojení obou rodů.

Na počest zesnulého prvorepublikového ministra národní obrany Bohumíra Bradáče, který zde velice rád pobýval, byl v roce 1935 zámeček přejmenován na Bradáčov.

Zámeček sloužil při lovu jelenů, tetřevů a jiné zvěře, později se stal myslivnou a jakousi loveckou chatou; tomuto účelu sloužil po celou dobu existence. K zámečku patřila dnešní Flájská obora určená k chovu jelení zvěře.

Ve 20. století proběhly na stavbě jen částečné úpravy. V roce 1945 přešel zámeček jako konfiskát na stát a dostal se do správy Lesního závodu Litvínov. Vinou špatné údržby došlo ke zhoršení stavu. V roce 1963 byla dokončena generální oprava, při níž byly vloženy nové příčky a provedeny elektroinstalace, vodoinstalace a kanalizační svody. Původní šindelová krytina byla nahrazena plechem. V roce 1965 byl dosavadní byt lesníka v areálu zámku změněn na pokoje pro hosty státní honitby. Roku 1986 byl zámeček zaměřen, výkresově zdokumentován a měl být rekonstruován. Zároveň byl proveden jeho podrobný stavebně-historický průzkum. K rekonstrukci však nedošlo.

Cesta k Zámečku

Zámek, ze kterého se časem vytratilo původní vybavení, postupně zchátral, dřevěné prvky byly napadeny dřevomorkou. Teprve v tomto stavu byl prodán soukromému vlastníkovi.

Zámeček patří soukromé osobě, interiéry ani nádvoří proto nejsou veřejnosti přístupné.

Zdroj: Wikipedie